Zahájení našich výprav 1999

1. ustavující výprava naší skupiny se datuje k roku 1999, kdy vlastně z hecu vznikl nápad, že bychom si mohli vyjet s dětmi na kolech. Slovo dalo slovo a my se sjeli v neděli 3.8.1999 do Rouchovan na rybník a dali základ nové tradici. V tu dobu ještě nikdo z nás netušil, že „tady a teď“ se tvoří dějiny. Celou výpravu jsme absolvovali po vlastní ose, ovšem stany a bágl přepravovalo doprovodné vozidlo. Počty kilometrů budu pouze odhadovat a fotodokumentace je digitalizovaný analog, takže tomu odpovídající. Tento den jsme mohli mít tak v průměru 30 km.

V pondělí 4.8.1999 pokračovala naše cesta dál na jih. Už ani nevzpomínám kudy, ale v odpoledních hodinách nás přivítal Autokempink Bítov u Vranovské přehrady. Po krátkém odpočinku a eufórii z cesty byl naplánován výlet na nedalekou zříceninu hradu Cornštejn. Čekal nás výstup ke zřícenině odkud je překrásný výhled na Bítovskou zátoku. Dle cyklostezek na mapě, bych odhadnul ujetou vzdálenost na 45 km. Po obhlídce kempu a večeři v místním bufetu jsme unaveni usínali za trumpetové serenády ze skály, která se krásně nesla celým údolím.

Dalším dnem 5.8.1999 pokračovalo naše putování do Jižních Čech. Nikdo nevěděl kam a v kolik dojedeme, kdy budeme jíst a kde budeme spát. Myslím, že právě toto dělá cykloturistiku tím čím je. Rozhodli jsme se projet nepoznanou pohraniční krajinu a ani nevím kde nás cesta navedla na Greenways a my dojeli do Slavonic. Po prohlídce historického náměstí jsme po 1004 projeli Českou Kanadou, pokořili Český Rudolec a protože se schylovalo k večeru našli nejbližší kemp k ubytování Tím byla Zvůle. Překvapilo nás příjemné prostředí a pohádková krajina. Trasu odhaduji na cca 65 km.

Středa 6.8.1999 byla posledním dnem naší výpravy. Dle předpovědi počasí se mělo zatahnout a pršet, takže bylo lepší se odebrat k domovu. Šlapali jsme přes Jemnici do Třebíče. Cestou se osvěžovali, odpočívali a našlapali něco málo přes 60 km.

Dalo se konstatovat, že naše první výprava sklidila velký úspěch a ani nikdo z nás nečekal, jak je úžasné strávit pár dní venku na kole. Napoprvé ujet přes 200km byl báječný úspěch. S odstupem času vzpomínáme jaké bylo dobré naše rozhodnutí s něčím takovým začít. Proto i dnes, kdy nám děti odrostly a nám všem přibylo pár křížků, hodnotíme každou naši výpravu jako velice povedenou.