Nové Hrady 2008
Jubilejní, již X. ročník našeho cyklistického putování, vedl tentokrát opět do Novohradských hor. Ubytování tradiční U Václava u Ladě, jen jednotlivé etapy naplánoval vedoucí výpravy tak, abychom se dostali tam, kde jsme ještě nebyli. A nutno podotknout, že se mu to jako vždycky podařilo. Odjezd byl naplánován na pondělí 14. července 2008 s tím, že návrat bude individuální podle počasí. Nahlásilo se 16 účastníků, mezi nimiž jsme přivítali nováčka Honzu, který do našeho týmu „zapad“ zcela excelentně.
Přestože byl znám termín odjezdu už někdy od dubna, náš přesun do základního tábora v Nových Hradech proběh zajímavým způsobem, kdy ještě den před odjezdem nikdo nevěděl kdo s kým jede, kdo bere auto, kdo jede po ose a kdo vlakem. Nebudu sepisovat všechny události, které byly převážně nepříznivé ale pondělní odjezd byl jak z nějaké dobrodružné bojovky. Přestože jsem měl po odpolední spát do půl deváté, troubí na mě v 7 ráno Milan, že mám 10 minut na sbalení a v 8 hodin nám jede vlak z Náměště a na nic se nemám ptát ať zbytečně neztrácíme čas. Jedna z variant totiž byla, že v Třebíči nastoupíme na vlak a pojedeme do Jindřichova Hradce kde na nás budou čekat další členové výpravy a s nimi pak pojedeme naproti těm, co zbaběle pojedou auty až do Hradů. Vlak jsme stihli a měli nakonec ještě spoustu času neboť měl asi 20 minut sekeru. Za jízdy byl konečně čas posnídat a poskládat potřebné náležitosti. Cílová stanice doznala změn, jelikož se plán změnil a my tři vystupovali už v Počátkách. Vedoucí výpravy nám jen na nádraží v Třebíči předal mapu jiné trasy a z vlaku bylo vidět jak venku začíná pršet.
V průběhu cesty zbyl čas zjistit kdo vlastně jede odkud a kam autem a kdo se k nám přidá. S odjezdem vlaku ze stanice Žirovnice - Počátky pršet nepřestalo a tak jsme zjistili, že v Kunžaku už na nás čeká část výpravy. Nepršelo moc a tak jsme vyrazili směr Popelín. Snad samo nebe seslalo na cestu do Strmilova Laďu s dodávkou, kde na nás narazili spolu s vedoucím výpravy při nákupu prvních rohlíků na cestu. Přesun do Kunžaku byl okamžitě veselejší. Tady jsme přečkali v hospodě první nápor deště, poobědvali a vyrazili. Naše tříčlenná skupina se rozrostla na pět bikerů.
Cestou přes Kaproun, kde nás čekala zavřená hospoda, jsme přijeli do Nové Bystřice. Po osvěžení za mírného deště nás čekalo pokračování přes Rakousko. Po návratu do vlasti jsme přes Chlum dojeli až pod střechu hospody v Koskách, kde nás dohnal další slejvák. Po zvěčnění starého i nového personálu jsme už za deště pokračovali přes Novou Ves nad Lužnicí do Byňova na nádraží, kde už čekal zbytek výpravy. Tady už pršelo jako z konve a tak nezbylo než vyčkat. Vyčkávání bylo příjemné a celá naše výprava výrazně zvedla průměrnou návštěvu tohoto lokálu, což nám potvrdila i jeho vedoucí. Poté co začlo pršet míň nezbylo než se přesunout do Hradů kde následovalo ubytování, tiskovka a zhodnocení celého dne který nám celý propršel. Najeté kilometry se dají vyjádřit od 5 do 70, což záleželo na tom, kdo odkud jel.
V úterý 15. července nás přivítalo krásné slunečné ráno a my po snídani vyrazili na výlet k Buškovu Hamru a do rodiště, velikána mezi vojevůdci, Jana Žižky z Trocnova. Cestou na Hamr jsme minuli Trhové Sviny, kde asi není žádná hospoda, abychom si na Hamru dali lahváče, protože dočkat se piva točeného byl nadlidský výkon. Toto zvládl pouze Špak. Vyčkávání ve frontě si někteří šprýmaři krátili prodejem vizitek Fofo Bike Teamu, o které tady moc velký zájem nebyl. Památník Jana Žižky nás uchvátil svou monumentalitou ale ještě větší zájem projevila celá výprava o bufet, který nám vedoucí výpravy vytyčil. Lehce osvěženi jsme za parného počasí vyrazili zpět, kde trasa jasně vedla přes Petříkov, kde nás známá domácí hospůdka nikdy nezklamala. Všechno bylo jinak. Čekalo nás zklamání a suché huby, což bylo napraveno neočekávaným okamžikem fungl nového penzionu, kde se obsluhovalo i venku na trávě. Byť jsme působili jako hejno vorvaňů vyvržených na mělčinu, nikomu z nás to nevadilo. Situace došla tak daleko, že jak všichni znáte, že většinou fotíme obsluhující personál každé hospody, tak tady si personál fotil nás, s tím, že žádali souhlas nás použít k reklamním účelům. Náš souhlas byl na místě a teď už jen očekáváme až na náš účet začnou chodit tučné honoráře. Večerní zhodnocení dne ukázalo, že trasa dala něco okolo 65 kilometrů.
Ve středu 16. července nás čekal hlavní cíl výpravy Žofínský prales. Vzhledem k tomu, že podobnou trasu již naše výprava absolvovala tak jsme přípravu nenechali náhodě. Neprodleně po snídani každý z účastníků zájezdu počal doplňovat tekutiny jako velbloud do hrbu neb nás čekala cesta dlouhá, horká a hlavně suchá neboť výprava vedla do pralesa mimo civilizaci. Nakonec byl opak pravdou neb se nám dočkalo takového občerstvení jaké nikdo ani v nejmenším nepředpokládal. Hned po pár kilometrech jsme doplnili tekutiny v kempu Veveří u Nových Hradů, protože už po ránu Slunce neúprosně pálilo. Další zastávkou byla Dobrá a Hojná voda, kde jsme umluvili personál ať nás občerství před otíračkou. Přestože situace vypadala neoblomně, povedlo se. Nový lokál v Černém údolí se rovněž nedal minout a pak následovala nově postavená Lesovna Žofín. Odjezdem od ní jsme se rozloučili s civilizací a začali se proplétat pralesem. Zde nás vedoucí výpravy pěkně vypek, neb volil cesty delší, kopcovitější a nesjízdnější asi jen proto, abychom se projeli cca 5 metrů od „Železné opony“ která ve nedávných dobách byla pro nás všechny tabu. Lokality jako Baronův most, Leopoldov a Pohorská ves v nás zanechávají vzpomínky na kraj, kde lišky dávaj dobrou noc. Zpáteční cesta do Horní Stropnice po nové silnici se nám moc líbila, až do té doby, kdy jsme narazili na konec nového povrchu a dojeli stříkačku, která prováděla povrchovou úpravu staré silnice penetrákem. Každý jel jak uměl a přesto byl výsledek ten, že máme všichni dresy poznamenané na věky. Jelikož vedoucí výpravy spěchal přivítat manželku s přáteli oddělil se od nás a my pokračovali údolím říčky Stropnice, kolem vodopádu na základnu. V těchto pozdních hodinách již bylo cítit chlad blížící se studené fronty. Celá dnešní trasa čítala bratru 78 km.
Čtvrtkem 18. července 2008 nastal zlom. Ráno byla kosa a pršelo. Začalo se taktizovat kdo musí, kdo zůstává a kdo chce. Čekat až přestane se zdálo být nekonečné a tak se naše výprava roztrhala na skupinku, která odjela domu, na dva co nás Honzík posunul do Českých Budějovic na vlak, na rodinný výlet na zámek Hluboká a na skupinu drsňáku, kteří zůstali až do soboty.
Přes všechny útrapy se nám letošní ročník opět vydařil, jen snad to počasí mohlo vydržet aspoň do pátku. Nevadí, všechno se dá vynahradit. Najeté kilometry jednotlivých členů jsou zcela individuální, dle toho kdo kde a do kdy jezdil, v rozmezí od 250 do 400 km. Letos všech 16 účastníků zájezdu zdobily nádherné dresy, za které patří veliký dík našemu sponzorovi Okna Náměšť. Předpokládáme, že další výpravy budou již jen v tomto klubovém stejnokroji. K tomuto druhý sponzor Krakatit nechal vyrobit vizitky, které zanecháváme po hospůdkách, které jsme navštívili a kde se nám líbilo. Pokud jste se s námi někde setkali a nebo o nás slyšeli, napište nám to prosím do diskuze na našem webu.
Sepsáno LP září 2008 Fa
