Titulní strana Členové týmu Naše výpravy Připravujeme Fotogalerie Doporučujeme Stanovy Aktuálně

 Hlavní stránka - Výpravy - Maloja 2011

logo
 
 
CR
 
CR2009
 
foto
 
 
CK2010
 
Česká Kanada 2010
 
fotogalerie
 
 
ZV2011
 
ZV2011
 
 
 
Maloja2011
 
Maloja2011
 
Maloja2011
 
 
 
 
 
 
 
 

Sponzoři týmu

http://www.gm-okna.cz/
Plastová okna, dveře, garážová vrata Náměšť nad Oslavou

http://www.ohnostroje-efekty.cz/
Ohňostroje a speciální efekty

 

www.gambrinus.cz www.weblight.cz
Cyklistika Krnov 

weblight

 

Maloja Tour 2011
Jak jsme sjeli Inn a Dunaj aneb od „rybníka“ domů

 

Už ani nevíme, kdo dostal ten šílený nápad sjet si Inn. Pro vodáka by to byl určitě nezapomenutelný zážitek neboť Inn má celkem cca 530 km, ale náš nápad byl sjet si jej na kole. Přes veškeré pečlivé plánování termín nebyl jasný do posledního okamžiku. Před několika lety vedoucí našich výprav naplánoval cestu odkudsi z italských Alp domů do vlasti, která se nakonec neuskutečnila. Stejně takto připravil i Innskou cyklostezku s tím, že díky rozmarům letošního počasí nikdo nevěděl dne ani hodiny. Dohromady se nakonec dalo 8 bikerů, no a vzhledem k tomu, že se počasí umoudřilo tak padlo rozhodnutí  - jedem!?!


Odjezd byl v neděli 21. srpna 2011 v 19 hodin z Třebíče směr švýcarská víska Maloja. Doprava byla domluvena dodávkou Mercedes s vlekem. Po naložení kol a usednutí do auta nás řidič informoval, že dle GPS budeme ve 4 hodiny ráno na místě. Docela nás všechny překvapil, no ale dopadlo to nakonec trošku jinak. Ale k tomu se dostaneme….
Jak již bylo uvedeno odjíždělo nás 8 bikerů s tím, že dle stanov FOFO BIKE TEAMU jsme se rozrostli opět o nové členy. Byli jimi Honza, Jana a Pavel.  Rozmary cesty autem snad ani nebude nutné rozebírat, ale mezi námi převládala nedočkavá nálada a nadšení, kdy už usedneme na kola a rozjedeme se.  Někteří pospávali, někteří nemohli a po rozednění jsme už všichni společně sledovali tyrolskou a švýcarskou krajinu, která nás doslova uchvátila. Nádherná panoramata alpské krajiny, kde se kolem nás zvedaly až třítisícové kopečky. Mezi nimi se proplétal Inn, dravě se valící mezi kameny. Někdy před desátou jsme dorazili do cíle. Myšleno autem. Za vesnicí Maloja, na parkovišti před hotelem již s výhledem téměř na Itálii.  Poté, co nás auto opustilo bylo nám všem jasné, že teď už je to jen na nás. Pokochání krásnými výhledy, převlečeni do cyklistického, nezbylo nám než vyrazit.
Takže start Maloja, Švýcarsko, cca 1810 m.n.m. pondělí 22.8.2011 krátce před polednem. Plánovaná délka trasy 828 km. Únava z cesty a nevyspání šlo bokem. A jedééém…..

maloja1Maloja2


Náš rozjezd byl poměrně pomalý protože jsme si všichni zvykali na plně naložená kola. Počátek vedl po silnici kolem tří poměrně velkých „rybníků“ s křišťálově čirou vodou, která byla jasnou a slunečnou oblohou zbarvena do modra. Když jsme sjeli ze silnice a jeden z „rybníků“ objížděli už po cyklostezce napadlo odvážlivce se vykoupat. A tak se někteří koupali, někteří jen chladili plechovky s pivem, které nám v autě poměrně zteplalo. Sluníčko pálilo a teplotu vody nikdo nevnímal. Byla taková, že plechovky byly po pár minutách zchlazeny na parametry z lednice. Za těmito "rybníky" nás přivítalo olympijské středisko St. Moritz, kde pod skokanským můstkem byla první zastávka na občerstvení. Kdo uvádí, že Innská cyklostezka je vhodná pro rodiny s dětmi lže. Aspoň tato část po Švýcarsku je značně nevyzpytatelná. Jede se po silnici nebo asfaltových stezkách po pláních mezi skalnatými vrcholy s tím, že sem tam se vystoupá po šotolinové cestě pěkně vysoko nad Inn. I tady se opět ukázalo jak je ta naše země maličká. Když jsme učili potkávané cyklisty zdravit po našem „Ahoj“ dostalo se nám najednou stejné odpovědi. Nějaký čas jsme se předjížděli se skupinkou cyklistů z Brna a nakonec jsem zjistil, že jedna cyklistka je ze sousední vesnice. Ve večerních hodinách, po překročení hranice do rakouského Tyrolska jsme dojeli do kempu v Pfunds. Sprcha, studená večeře, plán na druhý den a spát. Stihlo se ujet plánovaných 118km.

Maloja3
V úterý ráno 23. srpna 2011 odjíždíme z kempu s tím, že se sejdeme v první dědině, jak říkal Ivan, „u Kauflandu“! Tím byl samosebou myšlen jakýkoliv supermarket. A tak po několika drobnějších problémech s výměnou píchlích duší a urvaného ventilku se setkáváme u Billy. Zhodnotíme úroveň kempu, který nebyl nijak drahý, posnídáme a vyrážíme směr Landeck. Kocháme se krajinou, kdy projíždíme údolím mezi alpskými skalnatými velikány. Toto údolí je natolik široké, že zde nejen teče řeka, ale vede zde i silnice a železnice. Jen se střídá po které straně máme buď Inn a nebo silnici s železnicí. V Landecku zastávka na osvěžení nejdražším pivem z celé cesty. Před Innsbruckem už nám bylo takové vedro, že následovala zastávka na vymáchání se v Innu. I když teplota byla nic moc, ale ve třicetistupňovém hicu to přišlo vhod. V samotném Innsbrucku nás čekala večeře v podobě „guláš-suppe“ a jedna z lekcí němčiny, kde náš žák Ivan nepřekvapil pouze nás.  Večerní příjezd do kempu ve Volders byl na knop. Protože předcházející noc bylo docela teplo rozhodli jsme se stany ani nestavět. Stan si postavili pouze Honza s Janou. Teplá sprcha, příjemné osvěžení a válečná porada jak dál. Všichni uchvácení překrásnou krajinou, počasím a  najetými 135 kilometry.

 


Ve středu 24. srpna 2011 se sjíždíme u prvního „ Kauflandu“ s tím, že tento kemp byl laciný jen pro někoho… odjezd se nám trošičku zpozdil. Dnes nás čekala zastávka u neteře v německém Kolbermoor, což je předměstím Rosenheimu. Počasí nám zatím docela přálo a tak největší polední vedro jsme přečkali pod slunečníky na nábřeží městečka Kufstein. Tady se také domlouvalo co koupime neteři a jejím dcerkám za dárky. V jednom ze slepých ramen Innu proběhla koupel. Pak vedoucí dvakrát lepil a po přejetí hranice do Německa, se s  blížícím Kolbermoorem blížila i pěkná bouřka.  Z celých dárků nakonec sešlo z časových důvodů a nebýt jednoho hodného cyklistického páru, který nás vyvedl několik kilometrů od Innu,  bychom nakonec ještě zmokli. Celá návštěva proběhla tak, že jsme se zpocení vhrnuli do bytu jako kobylky, sežrali na co přišli, vypili co teklo, poděkovali a vypadli v naděli, že bouřce ujedeme. Opak byl pravdou. Štěstí nám přálo a tak nás bouřka nepustila ani z městečka ven a poschovávaní kde se dalo, jsme přečkali takové krupobití, jaké nikdo z nás v životě nezažil. Když bylo po všem, ubytovali nás v místním hotelu. Sprcha a postel nám byla balzámem. Najeto, dle mého kompu 118 km.

Čtvrtek 25. srpna 2011. Po královské hotelové snídani se s námi přijela rozloučit neteř, která nám ukázala nejkratší cestu k Innu a my putovali dál. Cestou na Wasserburg nás v jedné vesničce překvapil Jadran shop. Byla to lednice s kasou před domem nějakého Chorvata, kde fungovala samoobsluha. Na dveřích lednice byl ceník a v lednici byly chlazené nápoje. A když nás viděl delší dobu se motat okolo tohoto nápojového automatu, uvařil nám ještě kávu. Ve Wasserburgu výprava upustila od prohlídky města a spokojili jsme se s příjemným stínem pod slunečníky italské pizzerie. Dál následovala cesta utrpení, neboť jak nám dodatečně došlo, ve čtvrtek se ve vesnických hospodách nenalévá. Skončili jsme v cukrárně jakési vesničky, kde nám vysvobozením byla „stylová“ bavorská sekaná s kolou. Večerní dojezd na sedláckou usedlost v Marktlu byl ještě obohacen o Ivanovo píchlé zadní kolo a Honzův přetržený řetěz. Německá krajina už nebyla tolik atraktivní. Stezka zde vedla většinou po náspu podél řeky, sem tam po silničkách. Milníky podél řeky umístěné po 200 metrech působily poněkud depresivně. Nás hřálo, že dojezd do spacího místa proběhl dle plánu vedoucího. Jen nikoho netěšil podvečerní spurt, neb jsme naše igelitové trojlůžko rozbalovali skoro potmě. Pohled na komp prozradil 122 km. Večer u vychlazených lahváčů proběhla válečná porada. Chtějíc předejít pozdním dojezdům se dohodlo, že ráno vyjedem nejpozději v půl osmé.

Maloja4
Páteční ráno 26. srpna 2011 bylo coby dup. A zodpovědně můžu prozradit, že plánovaný odjezd se nám nezdařil. Ranním „Kauflandem“ nám byl Penny market, kde po nasnídání vyrážíme s přibližně hodinovým zpožděním proti plánu. Tato hodina jak se pak večer ukázalo nám chyběla k dojezdu do kempu v Schlogen. Při zastávce v malebném městečku Aigen am Inn si Ivan zase spolehlivě promrskal němčinu, když k nám přisedla pětaosmdesátiletá důchodkyně a zvídavě se vyptávala odkud a kam fáráme. Poté co se nám Honza s Janou ztratili, nikdo nepropadal panice. Cestou kolem Badesee nám bylo odměnou vykoupání v krásně teplé vodě místního koupaliště a teplý, čerstvý a křupavý šnicl s hranolkama. Tady se prokázalo nevhodné pomlouvání německé rasy, protože si k vedlejšímu stolu přisedla nenápadně vypadající starší dáma, která si osvěžovala rodnou řeč své matky. Poté co Ivanovi poradila, jak má říct co má zaplatit, nám došlo, že umí česky. Mimo koupání se nám tady podařilo i usušit navlhlé ložní prádlo, jelikož pod širákem byť bylo teplo, bylo vlhko. Někdy kolem páté hodiny odpolední, po příjezdu do Passau, dosahujeme soutoku Innu a Dunaje. No a právě tady potkáváme naše ztracené dva členy výpravy, kochající se romantikou soutoku. Při osvěžení na až kýčovité terase spřádáme plány kam až dojedem, aby to bylo domů co nejblíž. Připadá v úvahu kemp Schlogen., který je ještě přibližně 15-20 km za hranicí Rakouska. Sem přijíždíme už za tmy. Po sprše nám už i hospodu zavřeli. Dnes tedy 132 km.

Maloja5Maloja6


Sobotní ráno 27. srpna 2011 nás definitivně rozdělilo. V pelotonu na dojezd nás zůstává pět. Honza s Janou a Tomas jedou zkratkou  (Tomas jel na sever na Lipno, Honza s Janou jeli přes Vyšší Brod na Třeboň). Nás zbylých pět v půl sedmé vyráží. Není komu platit. Kemp je zdarma. V Aschachu až asi po 30 km nás čeká snídaně v Bille na nábřeží. Toto ráno bylo docela pošmourné. Znatelně se ochladilo a bylo pod mrakem. V Ottensheimu vyčkáváme v hospodě na uvaření polívky na zahřátí. Zcela lehce projíždíme Linz, kde jakousi rafinérii označil Ivan za továrnu na linecké cukroví. A další zastávkou je Mauthausen. Tady již věčně hladový Ivan smlouvá dvě polívky dohromady s černošským personálem u Hroznu. Tady padla nezapomenutelná lekce němčiny, kdy Ivan vysvětluje černošské servírce : „ Tvůj brother mě dovalí suppe!?!“  Míjíme kemp v Au ( nám již známý z předcházející výpravy) . Tady měl být cíl dnešního putování ale jelikož jsme nahnali a přijeli sem před druhou hodinou, i vedoucí výpravy uznal, že se jede dál. Kolem třetí hodiny nuceně zastavujeme v hospůdce pár kilometrů před Greinem, jelikž začíná poprchávat. Na zahrádce jsme stihli guláš, pivo a přikrýt kola. Začalo pršet a my se přesunuli do lokálu a vyčkávali konce. Dle informací od kamarádů má asi po hodině na chvilku přestat a pak to vypadá s deštěm na dlouho. Tento čas musíme využít na přesun. Samo nebe nám seslalo dvě dámy, které slyšíc rodnou češtinu, si k nám přisedly. Ujistily nás, že do Greinu je to asi 5 km a že tam určitě seženeme něco na přespání.  V deštivém dojezdu nás vítala domácí na statku, kam volala paní, které jsme se vyptávali jestli mají „Zimmer frei“. Paní domácí nás uvedla do stylově vybavených světnic statku, kde s námi nakonec nocoval i jeden domácí cyklista. Přestože jsme už od tří hodin seděli v hospodě a čekali na konec deště, hodilo nám to pro dnešek pěkných 121 km. Po zkulturnění nás domácí pozvala do kuchyně na mošt, kde nám toho hodně napovídala. Nakonec se omluvila, šla spát a my zůstali v kuchyni sami.

Maloja7
Neděle 28. srpna 2011 nás přivítala mlhou a oparem, kde se po rozplynutí dala očekávat opět azurová obloha. Do rána vše uschnulo a my mohli vyrazit. Pestrá snídaně, připravená v jídelně nás až vyvedla z míry. S poděkováním opouštíme usedlost a jedeme podél Dunaje, ze kterého se až divně zdvihá mlha. Pod vítězným obloukem začíná již Ivan trénovat dojezd….Poté co se mlha rozpustila a my vjíždíme do Dolního Rakouska, je obloha jako vymetená. Projíždíme Persenbeug, kde je přes vodu Ybbs. Dál vidíme přes vodu Melk, projíždíme Emmersdorf, kde se něco chystá a vjíždíme do překrásného údolí Wachau. Naproti zřícenině Aggstein zastavujeme u kempovací plochy na gulášovku. Ve Waisenkirchenu nás čekal „nějakej fest“ jak říkal Ivan. Ale nebylo moc času.

V Krems osvěžení u fontány. Foto na rozloučenou s Dunajem v přístavu a stoupáme severně do údolí řeky Kampy směrem na Horn. Tímto údolím jedeme po silnici, neboť cyklostezka vede po okolních kopcích a po silnici tu cyklisté běžně jezdí. Toto byl poznatek z dřívější jízdy opačným směrem. Naše poslední zastávka na doplnění tekutin v Rakousku byla v Rodingersdorfu, po zdolání nekonečného kopce. Pak už jen foto na náměstí v Retzu a stoupáme k hranici naší republiky. V 19:48 hodin jsme na hranici ČR  na přechodu Hnanice. Pak už je to jen kousek do vsi, kde je domluven nocleh v penzionu. Tato etapa byla nejdelší, protože nás hnala motivace přejet hranice. Komp se nezbláznil, když ukazoval necelých 160km.

Maloja8Maloja9


Posledním dnem bylo pondělí 29. srpna 2011 kdy nás čekalo „ už jen“ dojet domů. Vyjíždíme tentokrát později až kolem půl deváté a nikam nikdo nespěchá. Ve Znojmě v bufetu pod soudem, kde jsme se chtěli zastavit za naším dlouholetým spolupracovníkem, nás vrchní ujistil, že „Doktor“ je na angličtině v Londýně. Posnídali jsme hemenex a Plzeň, na kterou jsme se těšili celou věčnost. Ze Znojma jedeme na Jevišovice, kde Na sýpce dáváme poslední společné pivo a já se odděluji, zatímco ostatní pokračují na Třebíč. Tento poslední den vypadá jako bychom se flákali, neboť nám to dalo všem přibližně stejně okolo 63 km.


Celkový dojem tedy hodnotíme 1 A. Trasa kolem Innu vede po perfektně značených cestách, které mají buď asfaltový nebo zpevněný štěrkový povrch. Po Švýcarsku, jak již bylo uvedeno, rozhodně není pro rodiny s dětmi. I my si bláhově mysleli, že to bude jen z kopce. Kdo si to myslí, ať procitne. Není tomu tak. Společně s Tyrolskem je stezka vedená malebnou alpskou krajinou, kterou se údolím mezi skalnatými vrchy dere dravý Inn. Čím blíže k Německu, kopce se začínají snižovat, zakulacovat a zarůstat. Z bouřlivého Innu, který se v nížině uklidňuje, se stává opravdový veletok. Nakonec na soutoku v Passau se Inn jeví mohutnější než Dunaj.. Přes veškeré rozmary letošního léta nám vyšlo i počasí. Azurová obloha poskytovala nezapomenutelné výhledy na panoramata projížděnou krajinou. Teploty přes třicet stupňů se daly vydržet díky udržování pitného režimu a možnostem koupání cestou. Poměrně vysokým teplotám přes den se dá vyhnout rovněž tím, že by se dalo vyjet brzy ráno a přes poledne se dá jen ležet u vody. Tady naše výprava měla rezervy. Toto je důležité domluvit předem, stejně tak jako to, kdo kam chce dojet. Podle těchto skutečností se pak odvíjí styl jízdy celé skupiny. Popisované krupobití v Kolbermoor bylo zpestřením stejně tak jako odpolední déšť v Greinu. Díky těmto krátkodobým rozmarům jsme nemuseli spát na zemi ale vyspali se kulturně v posteli. Vybrané rakouské i německé kempy byly perfektně vybaveny a poskytují dostatečný komfort i při pozdním příjezdu. Stravovat se dá jak v kempech tak v supermarketech a hospodách kolem stezky. No a najeté kilometry? My počítali podle bikemap.net s 828 km a to bylo bráno s rezervou. Jenže ouha…stezka se klikatí, často přejíždí řeku a poměrně často je zvykem, že před dědinou vede od řeky, projedete kolem kostela a vrátí vás to zpět k vodě. Takže skutečná délka pak byla něco přes 960km.
Závěrem připomínám jen toliko, že náš vedoucí výpravy prohlásil, že si kopců užil dost a příští výjezd FOFO Bike Teamu bude k Třeboni. No a Vám, kteří jste dočetli až sem můžu prozradit, že ta vyjížďka opravdu stála za to. Bylo to něco neopakovatelného s tím, že kdo nezažil, neuvěří….

 

Sepsáno 9.9.2011 účastníkem výpravy
FOFO Bike Team

 

 

 

 

 


Photo&Design ©Fofobiketeam
Poslední úpravy 30.04.2015 23:58

 

weblight foto
„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain