Nová Bystřice 2007
Další ročník našich výprav byl směřován do malebného přírodního parku Česká Kanada. Ubytování IX. ročníku pokračování, sjednal vedoucí výpravy v penzionu „Na Bojišti“ v Nové Bystřici. Krásné prostředí, zcela jak se zdálo, nového penzionu, kde nás potkal vstřícný a pohodový personál, perfektní kuchyně a naprosto profesionální vstřícnost. Výprava se uskutečnila 16. – 20. července 2007 v tropických teplotách a jelo se ve žlutém…
První den výpravy 16.7.2007 se účastníci zájezdu shromáždili na parkovišti před panelovým domem na ulici Jaroslava Haška č.p. 665/8 v Třebíči. Již dopředu bylo avizováno, že zde dojde k rozdělení výpravy na tým A a tým B. Zatímco tým A pojede do Bystřice po vlastní ose, tým B se přesune auty Na Bojiště a po ubytování vyrazí naproti týmu A. Místem střetu byl zvolen bod 49°1'36.51"N a 15°13'47.64"E. Komu tyto souřadnice nic neříkají, tak pro vyjasnění uvádím, že je to hrad Landštejn. Tým A, čítající 6 bikerů, vyrazil přes Stařeč, kde bylo úvodní osvěžení, Želetavu a Dačice. Před bodem střetu jsme se vykoupali v rybníčku Matějovec a cca v 16:30 nás čekal zbytek výpravy v restauraci u hradu Landštejn. Dál vedla cesta přes obec Blato, kde na nás v hotelu Hřebíček pravděpodobně zůstaly nezapomenutelné vzpomínky. Příjemné posezení, občerstvení na břehu rybníka spousta G, absint a zapomenuté části výbavy, které na nás čekaly do druhého dne. Následovalo hodnocení u večeře Na Bojišti, kde nám 1. den dal 84km.
Druhý den výpravy 17.7.2007 byl směřován k památníku českého velikána Járy Cimrmana Českou Kanadou do kempu Zvůle. Po slíbené gulášové polévce a snídani u kašny na náměstí v Nové Bystřici bylo dlouho smutný sucho. Až teprve po několika nekonečně dlouhých kilometrech v obci Dobrá Voda jsme narazili na konzum v rodinném domku, kde jsme vybrali z lednice veškeré studené nápoje v pivních lahvích. Další zastávkou byla již dobře známá hospoda v Kaprounu. Po dokonalém občerstvení a rozlití zbytků piva po všech (obou) stolech výprava vyrazila k památné zastávce trati Nová Bystřice – Jindřichův Hradec, kde byl z vlaku vyloučen velikán české historie Jára Cimrman,
který při cestě z Vídně do Prahy neměl jízdenku. Podrobnosti o této zastávce najdete na adrese http://www.jhmd.cz/company05c.htm. V autokempu Zvůle nám nebylo líno ochutnat pěnivý mok v obou lokálech u rybníka a to jen proto abychom mohli porovnat kde je lepší. Někteří dali koupel a všichni pak sledovali představení stavby stanu, které silně připomínalo divadelní scénu již jmenovaného velikána. Po odjezdu ve stoupaní za kemp došlo k jednomu z defektů, kdy Laďa po občerstvení měl v nohou tak velkou sílu, že přetrh řetěz. Naše pojízdné dilny byly i na takovýto problém připraveny a tak po několika málo ztracených minutách všichni nasedali. Dál nás čekala nám známá obec Blato a návrat Na Bojiště. Večerní prohlídka města a tisková konference U Jana.Sečteno a podtrženo 57 km.
Třetí den výpravy 18.7.2007 navedl vedoucí výpravy expedici do ciziny. Překročili jsme hranici do Rakouska, kde bylo k mání pouze pivo v plechovkách. Po ochutnání moku Skol a pak citronového, míjíce Chlum spěchala skupina do osvědčeného lokálu v obci Kosky. To co se tady odehrávalo se nedá popsat. Jen bychom chtěli slečně Monice poděkovat za trpělivost se kterou nás obsluhovala a já osobně předpokládám, že ten kdo si odnes i majlovou adresu dostojí slibu a pošle jí slíbené fotky. Na rozloučenou se s námi nakonec i holky vyfotily. V obci Mirochov pak došlo ke vzpouře kdy větší skupina chtěla dál a menší blíž. Takže větší skupina vyrazila na sever do Jindřichova Hradce a menší do základního tábora. Obhlídka Jindřichova Hradce se smrskla na výhled z letní zahrádky na náměstí, neb v tom vedru se už víc nedalo. A aby sportu nebylo dost na večer se domluvily kuželky. Prej že na hoďku. Nakonec z toho byly dvě a po nich večerní prohlídka města. V nesnesitelném vedru tohoto dne jsme dali úctyhodných 72 km.
Čtvrtý den výpravy 19.7.2007 byl směřován, jak jinak, než do České Kanady. Úvodní opočinek naplánovaný ve Starém městě pod Landštějnem předčil naše očekávání. Restaurace Adria byla pro nás překvapením, za jaké ceny se dá v Kanadě pojíst. Fotka s personálem a pokračovali jsme na Landštejn zabít prase. Tuto scénu nebudu rozebírat, to snad ani nejde, ale přítomní hosté, včetně obsluhujícího personálu byli docela rozpačití. Jen je škoda, že Pandrhola byl v sudu a prase přežilo. Nedá se opomenout, že cestou na Landštejn došlo ke vzniku týmu C, kdy nejslabší z nás již proti očekávání své kolo tlačili. Vrchní restaurace v Kaprounu nás vítal slovy “už jste tady zas“ ale přesto byl příjemný a ochotně nás napojil. Na cestě zpět v Potočné nám přišel vhod i Zlatý Bažant a pak už hurá na základnu, na Bojiště, na večeři, na kuželky a na noční prohlídku města. Tachometr v tento kritický, tropický den ukázal slušných 48 km.
Pátý den výpravy 20.7.2007 byl již pozvolným přesunem k domovu. Po ranním úklidu, kdy se některým ani z pelechu nechtělo a někteří již „únavou“ ani nemluvili (což celá výprava ocenila!?!), se expedice přesunula do Slavonic. Osmičlenná skupina na kolech, ostatní na čtyřech kolech. Na slavonickém náměstí se celý náš tým různě přeskupil, následovalo kupování odpustků a statická prohlídka náměstí ze zahrádky. Další přesun blíž domovu absolvovalo už jen 7 silných jedinců. Občerstvení v Jemnici nám dodalo plno sil k pokračování dál. Cestou přes Moravské Budějovice a Jaroměřice, kde se další dva členové oddělili, jsme navštívili svého kamaráda a přítele ze Zárubnic. Tento viděl, že už nemůžem a tak se slovy “už to táhnu“ vytáhnul ze studny kýbl plný lahváčů. Závěrečná tisková konference se konala v dalešickém pivovaru. Sem se sjeli i další členové výpravy, kteří absolvovali zpáteční cestu jinudy nebo jinak. Májový ležák uhasil naši žízeň a klobása s cigárou z udírny byly tím, co nám celý týden chybělo. Foto s personálem a rozloučení.Doma u vrat garáže mi tachometr ukázal pěkných 130 km.
Závěrečné shrnutí na tiskové konferenci bylo hodně pozitivní. A to nejen tím, že právě ta poslední výprava bývá nejlepší ale hlavně proto, že nám vyšlo počasí. Tropičtější teploty jsme si snad ani nemohli přát a i když teploměr údajně celý týden ukazoval nad 30 °C, většinou i nad 35 °C a někdy dokonce i na 37 °C, tak je vidět, že v našem Fofo bike teamu jsou jen silní jedinci, kteří něco vydrží. Myslím, že ani našemu názvu jsme nikde nedělali ostudu a jsem přesvědčen, že v mnoha lokálech České Kanady naše žluté dresy neupadnou v zapomenutí. Děkujeme sponzorům, kteří se nám ozvali s tím, že by byli moc rádi, kdyby náš tým na svých dresech dělal reklamu jejich společnostem. Takže se nechte všichni překvapit, ale my spoléháme na to, že příští rok vyjedeme opět v jiné barvě cyklistického dresu. Letošní výpravu, kterou s nadšením absolvovalo 14 bikerů, hodnotí všichni zúčastnění vysoce kladně a našlapaných 391 km je nám výzvou do dalších let, kde je ještě co zlepšovat.
