Nové Hrady 2005
V roce 2005 jsme si vyjeli na výlet opět do Novohradských hor. Ubytování bylo „all inklusive“ v Telecomu u našeho dlouholetého kamaráda. Byť jsme spávali v jedné místnosti , kde nás před jejím prahem hlídal sám hoteliér, překonali jsme všichni občasnou nepřízeň počasí a za 6 dní najezdili přes 300 kilometrů jako vyšitejch.
1. etapa 18.7.2005 vedla z Nových hradů na tvrz Žumberk a přes Petříkov zspět na základnu. Tvrz Žumberk je známou historickou památkou pocházející z konce 15. století. Vedle tvrze je občerstvení, kde posedíte s výhledem na jezero s červenými delfíny. Petříkov není žádnou kulturní atrakcí ale čepuje se tam dobré pivo. Pro začátek jsme to nepřepálili a našlapali pěkných 32 km.
2. etapa 19.7.2005 měla být testem naší připravenosti a dočkala se několika významných zvratů. V ranních hodinách jsme překročili hranici a vyrazili do Rakouska . Přes nepřízeň počasí nás ve výstupu na vrchol Mandelstein (847m) čekalo obrovské množství hřibů, jaké každý z nás znal jen ze známé pohádky Mrazík. Po zdolání vrcholu se náš peloton začal rozpadat a některé opustily síly natolik, že byli rozhodnuti se vrátit. Nadpoloviční většina přesvědčila definitivně zbytek , po zdolání druhého kopečku Nebelstein (1017m), slevit z vysokých cílů dojet až do Dolního Dvořiště. Sjeli jsme z kopců a přes Gmúnd a České Velenice se vrátili. To, že celý den jemně pršelo není třeba připomínat ale bouřka která nás zastihla ve Velenicích nás zahnala do hospody. Nám to ale nijak moc nevadilo aneb jak říká jeden klasik:“ Kačenu do vody lehce zaženeš…!?!“ Tato nepovedená etapa hodila 62 km.
3.etapa 20.7.2005 vedla do Třeboně . Měla být oddechová, rovinatá a počasí nám ten den zcela vyjímečně přálo. Byť jsme jeli na pohodu a nikam nespěchali v závěrečném zúčtování to dalo 95 km. Poseděli jsme na náměstí v Třeboni, objeli Svět, přejeli Zlatou stoku, navštívili Schwarzenberskou hrobku , minuli pomník Emy Destinové, u které jsme se pak zastavili na návštěvě.
4. etapa 21.7.2005 byla směřována na průzkum Přírodního parku Soběnovské vrchoviny, kterou nám doporučil hoteliér. Putování přes vrchol Kohoutka (869m) a Slepičky (864m) v nás zanechalo nezapomenutelné zážitky. Cesta po červené turistické značce nebyla procházkou růžovým sadem a slova prokletí našeho přítele se ztrácela v pusté divočině. Tuto etapu bychom doporučovali zájemcům o vrcholovou turistiku, neb nosit kola na zádech přes skály a potoky se opravdu moc nehodí. Po této kamenité trase se spoustou překážek se nám přesto podařilo zdolat 48 km.
5.etapa 22.7.2005 vedla na Kraví horu a zpět Terčiným údolím. Kdo z Vás zná v Novohradských horách Dobrou vodu, tak dobře ví jaké kopce se za touto obcí tyčí. Po občerstvení nedobrým Budvarem jsme vyrazili nahoru. Kopec Vysoká (1033m) byl po předchozích zkušenostech zamítnut a tak byl zvolen sousední vrch Kraví hora (952m), což nebyl skoro žádný rozdíl. Nevlídné počasí střídalo ještě nevlídnější a při výstupu na rozhlednu nás doprovodil déšť. Zpět nás vedla cesta sentimentálním údolím říčky Stropnice, kde jsme obdivovali malebnou přírodu v okolí Terezina vodopádu . Nakonec nás ale zachránila historická budova Lázniček postavená v roce 1788. Nechápali jsme jak už tenkrát mohli tušit, že nás tady potká takovej slejvák, že se budem potřebovat někde schovat. Poté co přestalo po návratu ukazoval tachometr 40 km.
6. etapa 23.7.2005 na Mandelstein na houby. Jelikož nás část pelotonu opustila tak na poslední den před odjezdem byla schválena zkrácená etapa a to pouze na Mandelstain na houby . Za slabého nepřetržitého deště a smradu vyvážených fekálů z rakouských žump, jsme napodruhé vystoupali na vrchol kopce. Toto pietní místo je poutním místem odsunutých Sudetských němců. Hub bylo dost, docela jsme zmokli, našlapali na závěr poměrně krásných 24 km.
Celkové hodnocení mise Nové hrady 18. – 23. 7.2005 i přes veškerou nepřízeň počasí hodnotíme kladně a našlapaných, někdy i nanošených 301 km byl pěkný výkon.
