Po Dunaji 2006

V tomto roce si hodně malá část našeho pelotonu vyrazila k Dunaji. Hodně malá část uvádím proto, protože „nás bylo“ 3 (slovy tři). I přes takto slabou účast jsme našlapali pěkných pár kilometrů a prohlédli kus světa.

Výjezd byl 21.8.2006 ze Znojma od Kauflandu, kde jsme dokoupili různé plechovky. Především paštiky a pivo. Vyjeli jsme za poměrně slunečného ale větrného počasí. Po ujetí několika málo kilometrů proti větru byla naše malá skupinka znavena nezvykem táhnout takovej bágl, který působil jako plachta plachetnice a ubíral nám plno sil. Naší první zastávkou byl Retz. Tady došlo jen na osvěžení v kašně a pokračovali jsme dál. Další zastávkou byl Gars a. d. Kamp, kde už došlo na vydatnou svačinku. Po obhlídce náměstí a návštěvě informačního centra, kde byla k mání docela slušná mapa této oblasti pokračovala naše cesta dál, vlastně blíž k Dunaji. Na tento jsme narazili až v pozdním odpoledni v městečku Krems a.d. Donau. Po přivítání se s Evropským veletokem, nás překvapil slabý deštík, byť velkou bouřku jsme nechali za zády. K nocování jsme vybrali malý kemp ve Zwentendorfu, nedaleko rakouské nikdy nespuštěné jaderné elektrárny, kde jsme měli našlapáno 115 km. Kemp byl vybaven sociálním zařízením s teplou vodou a vstupné bylo dá se říct dobrovolné. Sice ve vývěsce byly uvedeny relativně nízké ceny, které se platily v nedaleké restauraci, kde bohužel ráno při našem odjezdu nikdo nebyl.
          V úterý 22.8.2006 bylo v plánu dojet do Vídně. Po odjezdu z Zwentendorfu nás za chladného počasí doprovázel slabý déšť. V Tullnu na náměstí, kde jsme dokoupili zásoby, slabý déšť sice přestal ale žádnou radost nám to neudělalo, neboť začalo pršet tak, že se jet nedalo a tak jsme se zbaběle ukrývali v jednom z průjezdů mezi obchody. Jelikož čekání bylo dlouhé stejně jako cesta před námi, jsme chtě nechtě museli vyrazit. Po několika desítkách kilometrů se počasí přece jen umoudřilo a my vjížděli do Vídně za krásného, slunečného počasí. Přivítala nás krásná evropská metropole, kterou jsme prohlíželi z pobřeží Dunaje, kde nás vedla nejkratší cesta přes město. Krátké zdržení nám způsobila výměna pláště a při tom jak jsme se kochali krásou města se přihnala bouřka. Asi 2 hodiny jsme se ukrývali pod jedním z viaduktů jako bezdomovci a už ani nedoufali, že půjde jet dál. V odpoledních hodinách nás překvapilo najednou sluníčko a my vyrazili. Projíždějíc rafinériemi OMV a Shell jsme přes Národní park šlapali ku Slovensku. Cesta rezervací byla střídavě slunečná, místy deštivá což ani tak nevadilo. Vadilo, že vedla pořád rovně. Nekonečná rovinka připomínající Rout 66 směřující pod nebeský oblouk a na konci doleva. Doleva proto, protože začínalo pršet a my se domluvili, že zajedem do nejbližší vesnice a ukryjeme se. Nejbližším bylo městečko Orth, kde čím víc jsme se blížili, tím víc pršelo a jen co jsme našli autobusovou zastávku, která nám mohla být úkrytem, bylo už skoro zbytečné se schovávat, neboť jsme byli promoklí až na kost. V místním infocentru jsme zjistili, že nejbližší kemp je v Petronelu. Návrh dojet až do Bratislavy a odsud se vrátit vlakem byl zamítnut a tak jsme v Hainburgu odbočili přes Dunaj na Římskou cyklostezku a dojeli až do vyhlídlého kempu. Tento, kdyby měl v reklamním letáku napsáno, že se jedná o klidný, tichý kemp s výhledem na moře tak bysme tomu i uvěřili. Kemp byl vedle tenisové haly, kde vedle něj vedla silnice 1. třídy a za ní byla železnice. Mezi spoustou vrtulí větrných elektráren byl kousek od kempu nadjezd s dálnicí a nad ním každých cca 10 -15 minut hroutila letadla buď na Vídeň a v protisměru na Bratislavu. To nám vůbec nevadilo, neb podstatné bylo jen jedno, že neprší. Ráno jsme za celou výpravu vyplatili 10 euro, na tachometru vynulovali 125 km a vyrazili.

Dalším dnem byla středa 23.8.2006, kde jsme opustili Dunaj i cestu do Bratislavy a vyrazili k domovu po Rakousku na sever. Na Slovensko jsme chtěli přesto přejet přívozem přes Moravu do Malacek. Od toho nás odradil slovenský občan se kterým jsme se potkali před supermarketem Billa v Marcheggu. Uposlechli jsme jeho výroku a dali mu za pravdu kdy nám poradil: „Chalani běžte Rakúskom, lebo tady ste páni na silnici. Na Slovensku vás sejme prvý kokot s kamiónom!?!“ Bylo rozhodnuto a my pokračovali cyklostezkou Kamp-Thaya-March k přechodu v Lednici. Cestou nás potkal defekt a po dlouhém shánění nového pláště, který se nám přes usilovnou pomoc místních podařilo sehnat na benzínce Shell v Angenu, jsme zjistili, že 26 palců nemusí být 26 palců. Po několikerém zalepení duše, vystlání pláště a jeho přehození na přední kolo, jsme pokračovali do vlasti přes Moravské pole, kde se roku 1278 utkal Rudolf Habsburský s českým králem Přemyslem Otakarem II. Byť jsme plánovali, že už nebudem rozbalovat provlhlé stany, ubytování skončilo v prvním kempu za hranicemi v Lednici po 103 km.
Ráno 24.8.2006, ještě za silné rosy jsme sbalili stany a vydali se po Greenways Praha Vídeň. Po přejetí Mušovských jezer pokračovala naše cesta přes Pohořelice a Dolní Kounice do Ivančic. Tady nás čekal oběd Pod Kapličkou a rozdělení kdy já pokračoval na Polánku a další dva na Náměšť. Tento den dal přibližně 100 km a za celou cestu to dělalo bratru 443 km.

Výletek to byl krásný. To co se dá na netu přečíst o Dunajské cyklostezce jsme si chtěli vyzkoušet i my. Je tam pěkně, většina námi projeté trasy byl asfalt a celá trasa kolem Dunaje je rovina. Jedinou nevýhodou je táhnout až 12 kg bagáže, k tomu konzervy, plechovky s pivem, vodu a štryclu chleba. To všechno převáží pak malebná krajina kolem Dunaje. Možná jsme měli trošičku smůlu, že jsme zvolili až pozdní léto, kdy už bývá počasí nestálé. Cestou nás provázelo jak slunečno tak bouřky, propotili jsme trika i promokli, ale nic na tom nemění, že v roce 2007 vyzkoušíme trasu z Passau až po Bratislavu. Ale o tom až někdy příště…..