Jak jsme místo do Švýcarska jeli opět do Kanady aneb výprava roku 2010
Možná si někdo bude myslet, že jsem se zbláznil, ale to co je uvedeno v nadpise je bohužel pravda. Nakonec to všechno dobře dopadlo ale pěkně po pořádku. Letošní výprava, byť byla připravena v podstatě někdy od počátku roku se trošičku zvrtla. Plánované ubytování v penzionu Les v Srbské Kamenici bylo většině účastníků podivné už tím, že majitel penzionu nám sliboval pronájem celého penzionu o kapacitě 40 lůžek přestože nás mělo přijet pouze 23. Ono už i anketa na webu, kam se pojede nebyla zas až tak moc demokratická, ale jak říkají stanovy…. vedoucí zodpovídá za všechny členy klubu … a musí se poslouchat. Termín výpravy byl stanoven na 12. – 16. července směr Českosaské Švýcarsko. Nahlášeno bylo původně 23 bikerů. Tento počet se neustále měnil podle okolností a konečné číslo se zastavilo na 19 účastnících zájezdu. Mezi těmito někteří pravidelní účastníci chyběli a zdrželi se nakonec i někteří noví cyklisté ucházející se o členství v našem FOFOBIKE teamu. Přesto se nám podařilo jednoho nového člena klubu přijmout a stal se jím Jirka. Zavítal mezi nás i loňský účastník Ivan, pro kterého tato projížďka už byla hračkou, protože měl natrénováno z rumunských hor. Lokalitou, kam jsme měli vyrazit, značně zamíchaly letošní povodně. Poté co byla Srbská Kamenice vytopena, my trnuli hrůzou zda bude možné do této časti republiky se vůbec dostat. Stejně jako loni vyrazil předvoj. Milan se rozhodl rekognoskovat svůj rodný kraj a proto nedočkavě vyrazil již v sobotu před plánovaným pondělním odjezdem. Jeho průběžné informace nevěštily nic dobrého. Za prvé tam byly kopce, což se dalo čekat a za druhé v uvedeném penzionu údajně smrděly kanály a bylo nutno překopat po povodních budovu. Proto nás nemohl majitel ubytovat, byť pravda byla možná i někde jinde. Milanovi jsme v neděli v poledne sehnali kdy jede vlak z Děčína na Náměšť a začali shánět náhradní ubytování pro celou výpravu. Přes rezervační systém se podařilo sehnat na poslední chvíli ubytování nedaleko Kyjovského údolí v národním parku České Švýcarko. Ale opět se prokázaly nadpřirozené schopnosti vedoucího našeho klubu, který zavzpomínal na místa kde kdy byl, zvednul telefon, zavolal…. a ….. a bylo rozhodnuto. Jedeme do České Kanady. Přesně řečeno ubytování Adria ve Starém městě pod Lanštejnem. Milan se úspěšně v neděli večer vrátil z Děčína a v pondělí ráno jsme mohli vyrazit.
Den první - 12.7.2010 pondělí – 33,26 km
Vzhledem k tomu, že se nejelo daleko, tak se i čas odjezdu posunul na 9. hodinu. Je složité zorganizovat tak početnou skupinu na jeden čas a jedno místo, ale přes všeliké různé zařizování a povinnosti se nám před polednem podařilo dorazit na místo určení do Starého města pod Lanštejnem. Po ubytování, seznámení s personálem, poobědvání a nezbytných formalitách se nám konečně podařilo nasednout na kola a vyrazit. Naše první vyjížďka vedla pro začátek do nedalekého přírodního koupaliště a první zastávka byla u Bike baru, který si všichni účastníci okamžitě oblíbili. Přes hráz přehrady Lanštejn nás cesta dovedla až do Holubníku pod hradem Landštejn. Dál pak přes Blata, kde u penzionu Hřebíček následovalo další ochlazení jak nápoji, tak studenou vodou v rybníku. Cesta pěkně ubíhala dál přes Klenovou až k Rožnovu, kde u poutače na nedaleké občerstvení došlo k prvnímu „defektu“ či narušení kázně. Malá skupinka čtyř účastníků neodolala a odbočila směrem k bizonům. V krásné oáze bizoní farmy se podávala plzeňská dvanáctka, bizoní steaky a klobásy. Zatímco podstatná část pelotonu dala koupel v Matějovci, my si trasu prodloužili přes Rudolec, kde byla k vidění zmenšená kopie zámku Hluboká a vodní pila Doubkův Mlýn. Po návratu nás čekala ještě letecká ukázka na návsi Starého města a pak už jen rozčarování z nastavených relací místních restauratérů.
Den druhý - 13.7.2010 úterý – 88,18 km
Zatímco pondělí bylo v duchu tropického dne, úterý nás přivítalo pošmournou oblohou. Celý tým zavrhnul balkánskou snídani s olivami a balkánským sýrem a zvolil klasiku nabídnutou v restauraci ubytování Adria I. Snídaně byla dostatečná a za poloviční cenu. Od této nás pomalu vyháněly kapky které nám začaly padat do talířů. Přesto všechno se počasí jakžtakž umoudřilo a my mohli vyrazit. Vydali jsme se lesní cestou na Albeř, kde ještě občas zprchlo a nic moc. Kolem známého hotelu Nobys v nové Bystřici dorazil peloton až na náměstí, kde si nás všimla místní hlídka PČR a upozornila nás, ať si dáme pozor na kola, neb se v tomto kraji ztrácejí. Po návštěvě bankomatu nás vedoucí výpravy zavedl na příjemnou zahrádku Zahradní restaurace. Po krátkém osvěžení podávanými nápoji se výprava vydala dál po plánované trase směrem na Kaproun. Protože bylo k poledni přišlo vhod něco na zub. Jelikož místo vykázání z železnice při cestě z Vídně, známého velikána Járy Cimrmana, už dobře známe z předchozích výprav, měla se výprava pomalu vracet na základnu. A tady opět dochází k rebeliím a defektům. Jedna skupina vyrazila na Zvůli, další k našim známým bizonům u Rožnova a podstatná část pelotonu vedená zodpovědným vedoucím směřovala k Bike baru na večeři. Tady se nakonec sjeli všichni neb výprava odmítala podporovat nekalé podnikání restaurace ubytování Adria II. Uvedené kilometry jsou podle GPS, kterou vozil Petr na cestě do Zvůle, pak zpět do Bystřice. Jinak to bylo samo sebou míň.
Den třetí - 14.7.2010 středa – 68,24 km
Tento den nás čekalo Rakousko. Cestou přes Lanštejn, kde nás již znají. Kemp u rybníku Osika, kde se podstatná část výpravy spokojeně vykoupala a ochladila ať už ve vodě a nebo na suchu u bufetu. Dál přes Novou Bystřici, kde výprava za velkého vedra překročila státní hranici. Cesta Rakouskem byla úmorná, zdlouhavá, nekonečná ale hlavně suchá. Tím chci naznačit, že se nezastavovalo, neb to vypadalo, že máme zpoždění a jediná zastávka v lese daleko od civilizace znamenala, že padly veškeré zásoby tekutin. Po návratu do vlasti jsme zastavili na zahrádce jakési samoty. Tady bylo třeba ošetřit dva defekty, doplnit tekutiny a pokračovat dál. Na cca 45. kilometru bylo již oficiálně povoleno rozdělení pelotonu, což bylo kvitováno s povděkem. Slabší povahy se vracely na základnu a zdatnější skupinka vyrazila přes Trojmezí směr Maříž. Nikoliv za keramikou, kterou je tato samota proslulá ale za vynikající Staropramenskou jedenáctkou. Po návratu nás čekala připravena večeře v Adria I, kde na nás děvčata počkala a připravila podle přání každého z nás. Na terase Adria II bylo prázdno, jedinými návštěvníky byl personál v podobě kuchaře a číšnice. Po našem uložení na lůžka zde došlo pravděpodobně k nějaké potyčce, která snad byla přípravou na sobotní Benátskou noc!?!
Den čtvrtý - 15.7.2010 čtvrtek – 43,20 km
Tento den už byl předzvěstí návratu některých členů výpravy, přesto však ráno vyrazil celý peleton společně. Vedoucí zvolil trasu do Maříže, kterážto byla den předtím vychválena a tak nemohl tuto atraktivní lokalitu zatajit ostatním členům, kteří ve středu chyběli. Vyjeli jsme tedy na jih, dali kousek Rakouskem, no a když už v úmorném vedru padali všichni na hubu přišla Maříž. Jako na zavolanou. Po patnácti kilometrech bez zastávky!!! Nádhera. Personál stejně ochotný, pivo stejně dobré, zastávka, která stála za to. Po opakovaném občerstvení všichni vyrazili dál do civilizace. Čekaly nás Slavonie. Městečko plné hospůdek, zahrádek… prostě cyklistický ráj. Ale ouha… vytipovat hospodu kde se posadí 19 cyklistů bylo poměrně složité. Po krátkém zmatkování a vybírání na náměstí se všichni nahrnuli do dvora restaurace Appetito. Takto jsme si dlouho už nenaběhli. Přes slibovaná „ teplá jídla po celý den“ na reklamním poutači, nám bylo řečeno, že polévka se podává pouze k jídlu, jakoby ji snad někdo chtěl na umytí nohou. No a tlačenka se podává až po 16. hodině, neboť je čas oběda a kuchař nemá čas. V poloprázdném nádvoří jsme všichni pochopili, že tady jsou cyklisté rozhodně nežádoucí a na pokyn vedoucího zavrhli všechny hospody ve Slavonicích. Vetšina výpravy se nasytila kulturou v nedalekém muzeu samorostů, které se ale nedaly ani sníst a ani vypít. Tady někde nás opustil vedoucí výpravy společně s Laďou, který se měl druhý den ráno hlásit v Zadaru. Trošičku jsme spočli na křižovatce snad ve Stálkově, kde nás vedoucí opustil a doporučil další cestu….. kterou už nikdo nerespektoval, neboť bylo potřeba dorazit k nejbližší hospodě a naplnit hrby. Odpočinek nám zajistil defekt jednoho z Bochníčků, kdy Petr převzal štafetu určovat trasu. Takřka nejkratší cestou nás dovedl k bizonům, pak do Holubníku pod Lanštejnem. No a závěr Bike bar. Tady večeře nezklamala. Pepa s Jirkou ještě vyrazili hledat Hadí vrch. Jestli jej našli nevím, ale každopádně přijeli zmáchaní po bouřce, která se k večeru přihnala. Večer pak opustila Staré město dvě auta se čtyřmi členy skupiny, které volaly povinnosti.
Den pátý - 16.7.2010 pátek – 111,9 km
Poslední den výpravy se už jen malá skupinka 5 bikerů vydala na nejdelší trasu celé výpravy. Jejich cesta vedla přes Novou Bystřici, Chlum u Třeboně, Kosky, samotnou Třeboň, pak přes Stráž nad Nežárkou a Lásenice zpět na základnu. Výkon to byl obdivuhodný.
Závěrečné shrnutí
Přestože se plán změnil na poslední chvíli a my nenavštívili slibované bájné říše skřítků, lesních vil a loupežníků, poznali jsme spoustu romantických míst, které jinak slibovalo České Švýcarsko.
Trasy, které náš vzorný vedoucí klubu naplánoval byly skvělé. Jen je třeba vzít v potaz to, že všichni členové FOFOBIKE TEAMU jsou zdatnými cyklisty. Za celý tým bych navrhoval plánovat trasy o něco delší, protože při trase 35 km na celý den pak dochází ke zbytečným „defektům“ a trhání pelotonu. Remcání, celého týmu, které vedoucí neslyší pak vede ke zbytečnému roztrhání celého týmu.
Ubytování bylo výborné, Značné výhrady byly k personálu restaurace ubytování Adria II. Personál svou vstřícností chtěl, abychom přehlídli a akceptovali pražské ceny!?! Což se jim vymstilo a hned po prvním večeru si od nich nikdo z našeho týmu nedal ani vodu…..
Najezdili jsme …. teda naše GPS najezdila 345 km. Dá se říct, že pěkný. Většina týmu však najela méně. Víc však nikdo. Bylo to dáno kdo se kde utrh a kde měl defekt.
Počasí nám opět vyšlo. Slabý deštík v úterý spíš osvěžil a bouřka ve čtvrtek večer promočila jen dva kolegy z týmu. Jinak tropy.
Je třeba jako každoročně vyslovit Zdenkovi pochvalu, za operativní zajištění ubytování,výběr termínu a zvláště pak za udržení morálky celého teamu, i když jak bylo již uvedeno všechno se k němu nedostane. Stanovy hovoří jasně, nikdo jej nesvrhne a navíc by ani jeho práci pro tým nikdo určitě dělat nechtěl. Celý tým pevně věří, že do příštího ročníku již vstoupí trošičku více demokracie a že budeme schopni podle momentální situace operativně upravit pracně připravené trasy, ke spokojenosti celého týmu.
K výběru lokality dalšího ročníku bych se pak dovolil za tým přimluvit, abychom necestovali přes celou republiku ale využili třeba ještě tolik neprojetá místa v blízkosti našeho bydliště. ( Pálava, Podyjí, případně Moravské Slovácko!?!)
Oddaní, věrní a vysoce loajální členové FOFO BIKE TEAMU
