Tour de Český Ráj 2009
Letošního roku LP 2009 nás vedoucí výpravy zavedl do Ráje. A to doslova a do písmene. Výprava měla základnu v Českém Ráji, osada Skokovy, penzion Ráj. Termín byl dlouhodobě naplánován od 13. do 17. července, kdy tomuto termínu museli všichni členové podřídit své pracovní, rodinné i volnočasové iniciativy. Výpravy se pro tentokrát zúčastnilo již 19 bikerů, z čehož je jasné, že se náš tým opět rozrostl. Ze závažných důvodů nebyl omluven náš maskot výprav pan Špak, který nikomu nechyběl. Přibyl Zdeněk, který si na výpravu pořídil dokonce i nové kolo, na kterém měl před výpravou natočeno celých 14 km. Dále pak Tomáš a nejvzácnějším přírůstkem byl náš dlouholetý kolega z pracovního procesu Ivan, kde pak známé „ Ivánku, kamaráde můžeš mluvit….“ se ozývalo ze všech stran. To co za tímto výrokem bylo míněno ve známé divadelní komedii… tam však nikdo neslyšel!?! Odjezd do Ráje byl naplánován ráno 13. července 2009 v 7 hodin z parkoviště v Třebíči, kde se sešla podstatná část členů výpravy. Někteří spáči odjížděli o něco později a Milan nás již čekal na místě, protože vyrazil rekognoskovat terén již pár dní před námi. Takže hezky popořádku.
Den první, pondělí - 13. července 2009 – najeto 33,1 km
Po docela klidném přesunu ku Praze po D1 a traumatizujícím průjezdu velkoměstem nás Pražáci nepřekvapili, co jsou za řidiče. Odpočinková zastávka na 30. km D1 u benzínky OMW, byla zpestřena setkáním s Lou Fanánkem, který se patrně taky přijel osvěžit. Před polednem nás již vítal Milan ve dvoře penzionu Ráj a dával nám základní pokyny k pobytu. Po složení kol zaznělo z úst vedoucího výpravy „ za 5 minut odjezd !?! “. Toto však už nikdo nebral vážně. Zhruba ve 12:30 hodin, po vydatném obědě, byli všichni připraveni na značkách před penzionem, kde byla sejmuta společná fotka a vyjíždíme.
Základní taktikou bylo první den nepřepálit. Po výjezdu ze Skokov, točíme za levou rukou po cyklostezce 4013, stoupáme do mírného kopečku, kde po pár kilometrech odbočujeme vpravo k vesničce Srbsko. Tady najíždíme na 4009 kolem Komarovského rybníka, kde byla naše první zastávka v chatové osadě Lemberk Branžež. Příjemné posezení v lese s výhledem na rybník, občerstvení a jedem dál. Po výjezdu z lesa opět najíždíme na 4013 kde nás čekalo první velké překvapení. Trasa po turistické značce se po předcházejících deštích stala utrpením. Rozbahněná pěšinka mezi dvoumetrovými kopřivami, louže a bahno. Někteří jeli, šťastnější tlačili a ti co štěstí neměli, tak kolo vláčeli smykem, jelikož nános bahna na kole jim nedovolil valivý pohyb kol, ke kterému je kolo vlastně určeno. Po výjezdu na asfalt padaly jen nadávky. Následovalo obnovení otáčivého pohybu kol a rozdělení na dvě skupinky, kdy jedna pokračovala dál podobným terénem a druhá jela po asfaltu na hrad Valečov. Hradem nás provedl Tomáš podle itineráře, který dostal v místním výčepu a po prohlídce nám paní starostka obce umožnila ostříkat kola od nánosu bahna. Další zastávka byla na prohlídku Drábských světniček, které patrně pocházely z doby husitské, kdy se v nich nejspíše ukrývali loupežníci. Tady sjíždíme ze značené cyklostezky, podjíždíme dálnici a vjíždíme do Březiny, kde zastavujeme ovlažit rty po výstupu do světniček ve skalách. V Loukově najíždíme na 3047, která nás vede za vyvrcholením úvodní etapy, podnikové prodejny pivovaru Svijany. K zastávce není co dodávat, než že splnila naše očekávání. Zpáteční cesta pak po 3048 přes Příšovice, Všeň, Žďár, Žehrov a do Ráje.
Den druhý, úterý 14. července 2009 – najeto 38,4 km
Dnešek byl věnován návštěvám hradů, zřícenin a památek Českého ráje. První zastávkou byl hrad Kost, kde výprava sledovala Fandu, dobráka od Kosti, jak jej masíruje ČOI. O tom, že to byl dobrák, nás přesvědčoval každý večer v místě, kde jsme nocovali. Po nutném odpočinku pokračujeme přes Libošovice, Malechovice k úpatí zříceniny Trosky. Tady při smlouvání zda nám na křižovatce pod Troskami natočí či ne, nám výčepní oznámila, že tam na nás čekal hostující kolega Eugen. Nastal chaos, kdy vrchaři vyrazili na zříceninu, další vyrazili do Troskotovic hledat kde by se najedli a pár nás zůstalo a vyčkali osvěžení a nakonec i Eugena. Po chvilce se vrátila i skupinka z Troskotovic a kromě pár jedinců, kteří jeli na Trosky byla výprava skoro celá pohromadě. Ochotná výčepní nás zorientovala na „mapě z první republiky“, či jak to komentovala a doporučila kde se můžeme zastavit na jídlo. Osamělý Eugen s námi poseděl, dal dvojku a opět osamocen odjel neznámo kam. Tady překvapil Zdeněk, který pozval k obědu svou, jak tvrdil neteř Dášu. Ta se s námi společně vyfotila a odvedla nás kolem rybníka, který známe z filmu „ Jak vytrhnout velrybě stoličku“ na Vidlák k obědu. Zde nás všechny fascinoval pilný človíček, který silně připomínal mravenečka, neboť kolem zahrádky, kde my obědvali neustále nosil klády. Dál pokračovala výprava na Hrubou skálu, kde nás čekalo adrenalinové lanové centrum. Zde naše dresy padly do očí spoustě cyklistů, kteří nás další dny potkávali a bylo jen slyšet „ to jsou ti jak tam lezli po lanech“. Prohlídku vyhlídek na Hruboskalsko zakončil vedoucí výpravy defektem, který byl patrně naplánován, neb všichni jej využili k odpočinku. Návrat pak byl zpestřen občerstvením na koupališti v obci Kacanovy. No a jelikož náš Ráj byl už docela blízko nebylo kam spěchat. Jednotlivci se koupali a většina pak udržovala pitný režim. Po návratu, sprše, při čekání na večeři v dost horkém podvečeru nás všechny čekala sprcha ještě jedna. Sice v podobě Dukovanského drtiče Míry, který se za náma přijel podívat. Dukovany – Skokovy – držte se 255 km!?! K tomu není co dodávat. Poseděl, povečeřel, vyspal se Ivanovi v autě a neznámo kdy se probudil ráno jel zpět. Pronásledován bouřkami zpět našlapal 285 km!?!?!
Den třetí, středa 15. července 2009 – najeto 40,8 km
Tento den vypadal situace skoro jako na horách, kdy se třetí den kvůli únavě nelyžuje. Střídavě pršelo a za našeho usilovného sledování radaru ČHMI se Ráj začal plnit cyklisty, kteří se schovávali před deštěm. Naši frázi „ Za pět minut odjezd“ většina pochopila až po delší době a společně vyčkáváme až do poledne, kdy už to skoro vypadalo, že se náš peloton rozroste. Tak aspoň fotečku a po skupinkách se výprava začala trousit na koupaliště Kacanovy. Tady bylo pusto, jen obsluhující personál pookřál že mají koho obsloužit. Projel se Turnov, a přes Čtveřín a Radimovice mířila výprava k cíli dnešního dne, na zámek Sychrov. Do expozic zámku se nikdo nehrnul. Výprava obsadila zahrádku hned vedle parkoviště, kde na doporučení vedoucího výpravy všichni povinně doplňovali tekutiny. Padnul tu dokonce návrh pokořit Ještěd, který byl vidět nedaleko. Nakonec jsme ale přistáli na pevné zemi, protože ve 30 ti stupňovém vedru by to nemuselo dobře dopadnout. To ještě nikdo z nás netušil, že budeme přistávat opravdu….. Pokračovali jsme po 3044 až skoro do Kobyly a kolem Močítek pak zakotvili v naší, již známé podnikové prodejně Svijanského pivovaru. Za Příšovicemi na 3048 byla zastávka v bufetu mezi Malým a Velkým Písečákem. Část pelotonu se šla vykoupat, někteří lovili portréty obsluhujícího personálu a všichni odpočívali. A to ať už pasivně nebo aktivně při fotbale. Z této lokality se výprava vracela rozdělená na dva balíky. Ten, který jel okolo Ploukonic pak přistával…. Ale i samozřejmě vzlétal. A to doslova a do písmene. Cestou kolem travnaté plochy letiště bylo vidět motorové rogalo a tak slovo dalo slovo, jdem se zeptat zda nás nesveze. Sympatický pilot s úsměvem na rtech jen odpověděl … a proč ne? Je pravdou, že druhý stroj vybavený motorem z Trabanta v nás nebudil moc důvěru, ale ten náš byl vybaven kvalitním motorem Škoda! A už jsme lítali!?! A všichni!?! Jen kolegové, kteří překračovali váhový limit měli smůlu. Nepopsatelný zážitek výhledu z ptačí perspektivy. Vraceli jsme se už skoro za soumraku plni dojmů a zážitků, s připraveným dárkem k životnímu jubileu pro Laďu, na kterého se toho večera připíjelo společně s Fandou.
Den čtvrtý, čtvrtek 16. července 2009 – najeto 55,9 km
Po drobné údržbě bicyklů vyrážíme tentokrát k severu. Olejnice, Všeň, Mašov a pak jihovýchodně kolem Valdštejna. Tento sice nebyl v trase zahrnut, přesto převážná většina vyšlapala na hrad a prohlédla si ho. Po prohlídce hradu se fotíme s Plzeňským sacím komandem, které tímto zdravíme. Vedoucí výpravy, který hrad zhlédnul již dříve a nám tento skvost české historie chtěl odepřít, nevydržel vyčkávat v podhradí a sjel k bufetu zcela opuštěného koupaliště Sedmihorky. Následně výprava pokračovala kličkováním mezi skálami Hruboskalska. Bylo to až dobrodružné, neboť mezi některými skálami se nedalo ani kolo protlačit. A tak volbou taktiky ať nám najdou cestu jiní, my vyčkávali na podobnou skupinu, která chtěla přesně to co my. Dostat se na vyhlídku Hrubou skálu nahoru. Poté co se nám to podařilo a my mlsně zakroužili kolem výčepu vedle lanového centra, nás vedoucí výpravy důrazným hvizdem odvolal s tím, že máme zpoždění a není čas zastavovat. Podtroseckým údolím jsme se ocitli u Pekařovy brány. Projíždějíc Libošovice bez osvěžení nás čekala zastávka až v Sobotce. To už se dělily poslední zbytky vody a dalo se zaslechnout v pelotonu, něco jakoby se připravovala vzpoura. Vše se v dobré obrátilo, my zastavili, pili, obědvali, užívali a odpočívali. To vše bylo povoleno. Následoval Střehom a kolem Dobšína po 8150 nás čekal několikakilometrový krásný, dlouhý, odpočinkový sjezd chládkem lesa, až do Žehrova, ze kterého je to pak už jen skok do Skokov. Docela jsme spěchali neb byl s pilotem rogala domluven vyhlídkový let pro Laďu k jeho narozeninám. Část expedice ho jela doprovodit k prodlouženému letu, kdy druhá část z nádvoří penzionu Ráj na něj mávala z matičky Země, kde byl smluven nízký průlet.
Den pátý, pátek 17. července 2009 – najeto 25 – 93,6 km
Toto byl poslední den naší letošní výpravy. Vzhledem k různým představám návratu domů se část výpravy rozloučila již ráno, část objela malý okruh kolem Komarovského rybníka a nejsilnější, avšak nejméně početná skupinka, vyrazila k Máchovu jezeru. Společně nás vedla cesta jihovýchodně a pak přes Kamenici, Čížovku a Drhleny po 8150. Zastávka v kempu u Drhlenského rybníka byla naší poslední společnou. U Kněžmošťského rybníka my sjeli ze značené cyklostezky a vraceli se k Ráji. Poslední zastávka byla pak v Duo campu, kde nás ochotný vrátný vpustil bez placení a doporučil co si máme dát za místní specialitu, kterou my dávno dobře znali z několikrát navštívené podnikové prodejny. A nejen to, Svijany byla značka podávaná ve většině námi navštívených občerstvovacích stanic. Po návratu následovala sprcha, předání pokojů oběd, rozloučení s Rájem a odjezd. Milan s Petrem a Kamilem pak úspěšně zdolali Bezděz a Máchovo jezero, což byl vzhledem k venkovní teplotě úctyhodný výkon.
Co dodat závěrem?
Skoro není co. Vše bylo řečeno. Český ráj je velmi působivá krajina Východních Čech. Žádný z nás nepředpokládal, že v tomto kraji je docela vic občerstvovaček než v nám známém Novohradsku, či jinde, kde jsme zatím putovali.
Cyklostezky většinou vhodné pro treková a horská kola, občas i po silnici. Značení dostatečné ale je dobré mít u sebe mapu a nebo někoho, kdo mapu má. A to my měli štěstí, že jsme měli vedoucího výpravy.
Ubytování bylo výborné, personál ochotný a vstřícný. Na náš požadavek nám v Ráji připravovali i snídaně, což bylo velmi příjemné.
K osvěžení byl nejčastěji podáván iontový nápoj Pivovaru Svijany, který drtivé většině členů výpravy vyhovoval. Po rychlém vyzkoušení veškerých produktů výrobce, se nejvíce osvědčila kombinace „půl na půl“ to znamená „řezané“
Výprava se nám rozrostla o nové členy, jak je uvedeno výše, s tím, že předpokládáme účast všech i v dalších ročnících našeho putování. Spokojenost s výpravou neskrýval ani Ivan, který při loučení sepisoval kontakty na celou výpravu. Předpokládám, že se k němu dostaly fotky a rovněž předpokládám, že s náma vyrazí i příštím rokem.
Najezdili jsme zhruba necelých 200km a to jak kdo, neboť skupinka, která stihla Máchovo jezero a Bezděz zhruba o 60 km víc.
Počasí nám obdivuhodně přálo. Přestože se před výpravou našel málokdy den kdy by nesprchlo, tak během celého týdne nám zapršelo pouze ve středu do oběda. Jinak bylo slunečno, horko až leckdy i nesnesitelně. Toto počasí pak jen přispívalo k vhodnému dodržování pitného režimu.
Pochvalu je třeba vyslovit Zdenkovi, vedoucímu výpravy, za zajištění ubytování,výběr termínu, udržení morálky teamu, perfektní přípravu a organizaci celé výpravy. Stejně tak je třeba ho pochválit i za výběr počasí. No a jelikož máme ve stanovách, že tato funkce je na doživotí, nezbude mu nic jiného, než aby na příští rok připravil něco ještě lepšího. Prostor pro zlepšení je všude. My, členové FOFO BIKE TEAMU se už zase těšíme.
Oddaní a věrní členové FOFO BIKE TEAMU
