Dolní Bojanovice 2013
Tak, jako každoročně i letos se podařilo členům našeho FOFO bike teamu najít chvilku času, oprostit se od každodenních starostí a povinností a vyrazit si na pár dnů na kolo. Přes veškeré organizační šumy jako kdo jede a kdo né, kdo kdy přijede a kdo jak odjede a jestli vůbec kdo pojede to všechno dobře dopadlo. ( relativně – myšleno organizačně !?! ) Zázemí našeho tábora nám poskytovala protentokrát Orlovna v Dolních Bojanovicích. Termín stanovil vedoucí výpravy na 8. až 12. července 2013, tak jako vždy, tradičně již v dostatečném předstihu, aby měl každý z účastníků zájezdu značný prostor se přizpůsobit.
Přesun do základního tábora se jak již bylo uvedeno uskutečnil 8.7.2013 a sice ve dvou skupinách. Jedna, říkejme jí třeba skupina A, vyrazila z Třebíče auty do Bojanovic, kde se hodili do cyklistického a vyrazili naproti skupině B, která vyjela po ose. Setkání se mělo uskutečnit v malebném prostředí vinohradů ve vinařství U Kapličky. Všichni znají, neb se zde natáčel známý film Bobule. Bohužel zde k setkání nedošlo, protože skupina A odmítla absolvovat tuto vrchařskou prémii, přestože v pelotonu měli puntíkatého vrchaře Ivana. Ke šťastnému shledání obou skupin pak nakonec došlo až v nádražní restauraci v Podivíně. Večerní vystoupení našich rockových umělců před Obecním domem v Bojanovicích, pak na celý týden vrylo do paměti místním naše dresy a uzavření tohoto lokálu se protáhlo do časných ranních hodin. Jízda kolmo v tento den 80,4 km. K tomu ten večer, hodnotím jako slušný výkon.
V úterý náš tým již v 8:30 netrpělivě očekával otevření již zmíněného Obecního domu, neboť jsme vyčíhli, že se zde připravují snídaně a dršťková a plzeň byla nakonec naší snídaní každé ráno. Dnešní trasa byla naplánována jak odpočinková, neb jak bylo slíbeno výkony nás čekaly až večer. Ale k tomu až později. Za třicetistupňového vedra vyrazil peloton na 52 kilometrový okruh přes Čejkovice, Bořetice, Němčičky, Pavlovice, Bílovice, Prušánky, Žižkov na základnu. Nevím jestli má smysl připomínat co kde bylo. V Čejkovicích návštěva místního infocentra s koštem Templářských vín. Bořetice známý komplex Kraví hora. V Němčičkách příjemné osvěžení v koupališti, Žižkov vynikající domácí pivovar a pstruh. Pak už jen Prušánky a do sprchy. Domluvená návštěva místního sklepa byla takovou první tečkou za dnešním dnem. Ochutnávané vzorky vynikající jeden vedle druhého a pohoštění silně připomínalo cateringy naší směny. Druhou a závěrečnou tečkou byla návštěva hodů v nedalekých Lužicích, kam pár neúnavných bikerů vyrazilo. Podrobnosti si nechte vyprávět, stálot o za to.
Ve středu ráno zahajujeme opět v Obecním domě a při další návštěvě Lužického koupaliště sklízíme poklonu, že nás už znají a že je nás všude plno. Při okruhu, který čítal tentokrát 93 km, přes slovenskou Skalicu, Strážnici, Vnorovy. Hodonín, Svatobořice a aj Mistřín a Mutěnice se konečně dovídáme proč je Kamil nervózní a protivnej. Všechno se zatím jen šušká, ale smích k tomu nám trhal bránice. Dnes bych vyzdvhnul koupel na koupáku ve Vnorovy, protože v tom vedru to bylo hergot příjemné.
Čtvrtek byl dnem kritickým !?! A to hned ze dvou důvodů. Opustil nás vedoucí a Petr si „poranil“ KK. ( Klíční kost – viz přiložený RTG snímek ve fotogalerii ). Jak se to všechno seběhlo. Po tradiční snídani v Obecním domě vyrazili účastníci dle plánu přes Mikulčice, Moravskou Novou Ves na Lanžhot. Tady jsme v Podlužácké hospodě na náměstí dali oběd. Cenová relace pro ty co tam nebyli tak česnečka, knedlo – zelo - vepř a pivo 90 Kč. Dál pak přes Pohansko, Břeclav k Lednici, kde nás opustil vedoucí. A pak to začlo. Naprostá anarchie a nekázeň. Každý chtěl být vedoucí a skončilo to, že nikdo nevěděl kam se jede a vypadalo to, že jsme snad i zabloudili. Při přestávce u Janova hradu, kde všichni čekali na Kamila, který už pod tíhou zodpovědnosti vyrazil na opačnou stranu, to vypadlo, jako by se celý náš balík měl roztrhat, jen podle toho, kdo kam jede. Návštěva pizzerie a defekt pak nakonec náš team stmelil. Následovalo to slibované bloudění v kukuřici, kde došlo k tomu, že se skupina opravdu rozdělila. Telefonát kdo by moh odvezt Petra do Hodonína do nemocnice pak nakonec ztrácel po celodenní konzumaci smysl. Samo nebe seslalo kámoše Majkla a Johnyho, který toto zařídil. Večerní posezení u Orlovny pak bylo pochmurné a měli jsme zakázáno se smát, neb Petrovi to nějak nešlo ani při druhé rodinné tragedii. Zatímco GPS ze zjištných důvodů končí na 55. kilometru celkem to bylo 72 km.
Pátek dnem posledním, byl smutný a závěrečný. Hrstka z týmu vyrazila zpět po ose, ostatní po „technické“ ranní přestávce vyrazili auty. Měřeno skupinou B najeto 84 km.
Co dodat. Opět perfektní akce. V celém průběhu bylo znát důkladnou přípravu do posledního detailu. Najezdili jsme něco málo přes 380 km a viděli světa kraj. Podluží oplývá malebnou krajinou plnou vinohradů a strašně dobrých, vstřícných a spokojených lidí. Velké díky patří rovněž personálu Obecního domu, který nám každodenně poskytoval ranní i večerní občerstvení. Petrovi popřát hoj se hoj. Hodnoceno účastníky zájezdu jedním slovem skvělé!?! A to natolik, že jednohlasně navrhujeme návštěvu tohoto kraje i příští rok.
Spokojení bikeři Fofo Bike Temu
LP 18.8.2013
