Třeboň 2012
Prioritní akcí pro rok 2012 byla dlouho očekávaná, několik let slibovaná, cyklisty opěvovaná Třeboň. Přestože se nezúčastnili všichni členové Fofo Bike Teamu z důvodu pracovních i jiných povinností, vyrazilo na tuto výpravu celkem 19 členů teamu. Termín byl vypsán na stránkách již začátkem roku na druhý červencový týden, a to přesně od 9. do 13. července 2012. Předodjezdové rozpaky kdo, s kým, jak, kudy a v kolik byly nakonec přece jen překonány a nenastalo nic jiného, než že jsme se dočkali.
Během pondělního dopoledne se většina účastníků výpravy přesunula do Třeboně, kde nás vítalo ne zrovna moc vlídné deštivé počasí. Předpověď byla však příznivá a tak ihned po ubytování skupina A vyrazila. Po kratičkém osvěžení na Třeboňském náměstí vyjíždíme směr Kosky, do všem již dobře známého penzionu na borůvkové knedlíky. Tady nás kontaktovala skupina B, kde bylo domluveno setkání u Penzionu Emmy Destinové. Tady nás nakonec dohonila i skupina C. Odsud již vyrazil celý peloton na trasu podle plánu. Po dalších několika vynucených zastávkách na 41 kilometrů dlouhé trase se všichni vrátili na základnu do Třeboně. Večerní program byl jasný. Následovalo to nač se většina těšila, a sice návštěva Schvazenbergské terasy pivovaru Regent. Individuální návrat pak ještě přes několik dalších lokálů, trval některým kolegům až do časných ranních hodin.
Úterní ráno nám připravilo zcela jiný ráz počasí a nás čekalo jasno a slunečno. Poté, co jsme se všichni dali do hromady, vyrazila skupina na sever směrem na Rožmberk, kde na hrázi byla hned první zastávka. Po zkušenostech z předešlého dne zvolil vedoucí klubu, jak mi poději vyzradil, taktiku „ nasytit a znechutit“. Znamenalo to, že se zastavovalo kde se jen dalo a čekalo se jak bylo třeba. Peloton byl vybízen dokonce i k zastávkám v místních konzumech. Cesta byla příjemná, všichni ocenili přístup dodržování pitného režimu, jen je třeba nepřepálit začátek. Přepálen byl ovšem až konec. A to co se týče závěrečného spurtu posledních kilometrů ze Staré Hlíny. Motivací pro část naší skupiny byly tři místní cyklistky, kterým se naši borci chtěli vyrovnat. A vyrovnali. Do Třeboně se však balík vracel rozdělený do několika skupin, kde první se hnala za favoritkami, druhá nevydržela tempo a zvolnila a poslední skupinka zabloudila. Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Tým se sešel na základně a po krátkém odpočinku a sprše se stejně tak roztroušen rozptýlil po městě. Zbyla chvilka i na krátké zhodnocení s tím, že se záměr nezdařil a přesto skupina našlapala 79 km. Což byl výkon ctihodný.
Ve středu byla v plánu štreka do Nové Bystřice. Zahájení výjezdu bylo u Emmy Destinové, kde i přes časný příjezd před otevírací dobou nám bylo podáno občerstvení. Následovala ubíjející až nudná pasáž lesními cestami k Peršláku, kde nás objektivní potíže docela zdržely. Dost pěkně se rozpršelo a tak bylo plno času na plán kudy dál. Vtipná zkratka přes Rakousko do Nové Bystřice, byla sice delší, jen kopec který všichni absolvovali, byl mírnější. Zpáteční cesta vedla rovněž spřáteleným Rakouskem. Po návratu do vlasti se z pelotonu ozvala rána a Kamil zjistil, že jede po prázdném kole. Našel plno pomocníků, kteří se pustili do opravy, ale bohužel prasklý plášť byl skoro nad naše síly. V tom najednou kde se vzal tu se vzal „ Pohádkový dědeček“ s novým pláštěm v ruce. Nikdo nechápal co to je za náhodu, jen jsme předpokládali, že po opravě kola udělá pár kroků a zmizí. Nebyla to pravda. Byl skutečný a pořízená fotografie je nám svědkem. Dojezd přes Chlum a Majdalénu byl opět rozpolcen, kdy jedna polovina se hnala na základnu, zatímco druhá ( zdravé jádro ), spěchala na terasu pivovaru. Nevím z čí hlavy vyplynul po pár pivech nápad, že dáme ještě „ Cestu kolem Světa“. Ne, ne neeee…. Nemělo to nic společného s podobným názvem atrakce ve známé české komedii. My opravdu vyjeli kolem rybníka Svět. Při výjezdu z města zbylá hrstka z nás koukla na Schvazenbergskou hrobku, pak koupel při kýčovitém západu slunce. Cesta bažinami, močály a pěšinkami kolem Světa nám trvala docela dlouho a tak jsme se vraceli už za tmy. U oblíbeného Ronda špinavé a zablácené torzo týmu pozdravilo kamarády, kteří sem vyrazili na večerní taneček. Tato etapa byla nejdelší z letošní výpravy a zaokrouhleno nahoru čítala 100 km.
Cílem čtvrteční vyjížďky byl Staňkovský rybník. Tato cyklistická meka Třeboňska, nás přivítala v celé své kráse. U Sumečka parkovaly milióny cyklistů a všichni společně si pochutnávali na kulinářských, rybích specialitách, které vypadaly všechny stejně!?! Poznat od sebe byly pouze cenou. Někteří z nás dali přece jen přednost klasické kuchyni s dršťkovou a borůvkovými knedlíky. Zpáteční, jak přiznal vedoucí klubu, improvizovaná trasa, nás přivedla na místa kde nás už dobře znali. To znamená Emma a pivovar… Nikdo netušil, že tato etapa dlouhá 72 km, bude poslední. Večerní tanečky se protáhly a ráno bylo jasné, že tento den cyklistice nepřeje. Celou cestu z Třeboně chcalo.
K závěrečnému shrnutí stačí už jen dodat, že Třeboň je Třeboň. Najeto něco přes 300 km v proměnlivém počasí. Prokazuje se, že i naplánované etapy se dají dle možností upravit. Náš Fofo Bike Team se jako každoročně rozrostl o několik nových členů. Jen se zápisným to v posledních letech dost pokulhává. Bohužel se letošní výpravy nemohl zúčastnit náš dlouholetý člen Ivan. Bylo pro něj připraveno menší překvapení. Ale o tom až příště. Výprava sklidila úspěch a nezbývá, než začít plánovat další, lepší…..
Bikeři Fofo Bike Temu
